XXVIII. Knihovna z probuzenecké doby.

V zdejším farním archivu se nalézá kniha s nápisem na deskách „Knihovna dobřichovická založená r.1842". Povstala začátkem ledna péčí a neúnavnou snahou Josefa Machačky, kněze řádu křižovníků s červ. hv. a zdejšího kaplana. Machačka, dobrý znatel lidu a své doby, zkoušel nejprve, zda by se myšlénka jeho, zařídit v Dobřichovicích větší knihovnu, potkala se zdarem. Založil r.1841 čtenářský spolek, jehož členové zavázali se platit 2 zl konv. měny ročního příspěvku. Členů se sešlo dosti a za příspěvky bylo mu možno opatřit hezkou řadu dobrých českých knih, které se staly základem farní knihovny dobřichovické. Potěšen jsa tímto zjevem, rozhodl se v lednu 1842 založiti ve farní budově všem přístupnou knihovnu. Horlivý Machačka vyhledával především příznivce a dobrodince, kteří by ho buď darovanými knihami, buď peněžitými příspěvky v započatém díle podporovali. Prosba a výzva jeho nalezla ohlas. Byl to především tehdejší dobřichovický farář a křižovník Ferdinand Kalaš, jenž své vlastní knihy knihovně daroval, dále členové řádu z pražského domu: velmistr Beer, komandér Sýkora, dobřichovický rodák, František Havránek, kaplan u sv.Petra v Praze, Ant. Mitschen, řádový tajemník, Augustin Smetana, doktor mudrctví, Ant. Císař, farář ve Slivenci. Kromě těchto bylo mezi příznivci 18 občanů z Dobřichovic, Letů, z Vonoklas, Řevnic a ze Zadní Třebáně. Na penězích se sešlo 90 zl 36 kr konv. Měny, kterýchž bylo použito k zakoupení knih. Knihy byly umístěny v objemné, starodávné skříni, spojené ze tří stolů s přihrádkami, na nichž byly upevněny podlouhlé, zasklené skřínky. Knihy se půjčovaly zdarma, jednou týdně, každému, kdo se o četbu zajímal. Největším dobrodincem zůstával P. Machačka sám. Dobře zaznamenává o něm pozdější jeho nástupce P. Puchta, že on ze své bohaté knihovny přemnoho drahých a vzácných knih daroval, především mnoho svazků Květů, České včely a jiných.
V r.1853 sestavil tehdejší kaplan P. Sachar seznam knih, kteréž v knihovně byly. Nerozdělil jich sice podle obsahu neb stáří, nýbrž sestavil prostě katalog, v němž udává označení knih se značkami A 1-100, B 1-100 a t.d. , potom název a obsah, jméno skladatelovo, počet dílů neb svazků, místo a rok vytištění i cenu knihy. V poznámce uvádí, zda dílo jest úplné, zda koupeno nebo kým darováno. V r.1853 čítala knihovna 249 svazků. Podle místa tisku byla Praha na prvním místě, po ní často přichází Hradec Králové, Písek a Slaný. Z konce století XVIII. pocházelo 14 knih, z nichž nejstarší nesla letopočet 1764. Z I. desítky XIX. stol. 9 knih, z druhé 13. Nejvíce z let 1820-1840. Obsahu byly knihy povětšině náboženského, lidově-apologetického, historického, méně národohospodářského a zábavného. Ze známějších spisovatelů jmenuji Faustina Procházku, Kajetána Tyla, J. B. Malého, Krameria, Jana a Vojtěcha Nejedlé, J. V. Jirsíka, Presla, Hanku, Štulce, Chocholouška, Kamarýta. Kromě těchto se čtou jména méně známých spisovatelů, ponejvíce překladatelů cizích děl, jako byli: Pařízek, Kubelka, Macan, Šadek, Votýpka, Vlasák, Vrána, Sychra, Filípek, Tomsa, Chmela, Hýbl, Váša, Pelikán. Časem utrpěla knihovna škodu tím, že mnohé vypůjčené knihy nebyly vráceny. Často se v poznamenání vyskytá slovo „schází". I zájem o knihovnu trpěl, protože v ní bylo málo knih obsahu zábavného. Tu se postaral r.1868 kaplan Hoppe, aby byl počet knih rozmnožen obsahem knih chuti lidu vyhovujícím. Z té příčiny zakoupil něco svazků a sešitů zábavného čtení. Když převzal r.1869 správu knihovny P. Josef Puchta, zregistroval ji znovu, dal mnoho knih svázati a opatřil nové knihy koupí od představeného kláštera na Skalce P. Lichtblaua. P. Puchta se staral o to jak mohl, aby lid si zase uvykl čísti. Půjčoval knihy zdarma, nabízel, nutil lidi do četby a měl výsledek. S radostí poznamenává, že v zimě 1868-69 se četlo velmi pilně. Četlo 85 rodin, které přečetly 952 svazků. Za časů Puchtových 1870 byla knihovna na výši své doby. Sám byl hrd na farní knihovnu a počítal ji mezi přednější venkovské knihovny. Jsa vlastencem a milovníkem četby, těžce nesl, že tehdy v denních německých listech bylo spíláno Čechům nevzdělanců a pod. Aby toto tvrzení vyvrátil a nactiutrhače o lepším přesvědčil, dal Puchta podnět k myšlénce, jíž by mělo ono ostouzení býti smazáno. Na 29. stránce pamětní knihy napsal svůj údiv nad urážkou, jaká se českému národu stala, takto: ,,Když nám českým Slovanům za blahodárné ery a panování liberálního ministerstva z lidu, Giskra-Herbts, vídeňské politické listy neustále spílaly nevzdělanců, barbarů, surovců a t.pod. tu vznikla ve mně myšlénka, že bychom mohli svým sprostým protivníkům, celý národ náš nad míru urážejícím, oněm vídenským ,,kulturträgrům" nejdříve ústa zlolajícná zacpati, a spolu veškerému světu dokonalý důkaz o vzdělanosti lidu česko-slovanského podati, kdyžbychom statistickými daty dokázali, jaké množství knihoven se na venkově v zemích koruny české nalézá a jak pilně jich náš lid užívá. Tento svůj náhled sdělil jsem písemně v květnu 1869 slavné redakci deníku ,,Pokrok," vycházejícího u p. J. Skrejšovského v Praze a vyzval jsem ji, aby se pokusila o to, ona statistická data o českých knihovnách sbírati. Pokud vím, neodpověděla mi redakce Pokroku, co o tom mém náhledu soudí, avšak zdá se mi, že mu přece věnovala trochu pozornosti a že snad nechtíc aneb nemohouc se pustiti do tak obšírné práce, jako jest sbírání a sestavování statistických dat, upozornila na můj návrh administraci a redakci ,,Světozora", zábavného a poučného illustrovaného týdeníku, vycházejícího v tiskárně p. Dra Skrejšovského .V č.7. r.1870 přinesl Světozor provolání ke všem správám knihoven, by laskavě zaslaly zprávy o stavu knihoven jimi spravovaných do redakce Světozora. Samo sebou se rozumí, že neváhal jsem tomuto provolání učinit zadost a proto již v č. 9. Světozora /v příloze/ nalézala se zpráva o naší knihovně. Byla první ze všech ostatních."
Poslední zprávy o knihovně pocházejí z let 1876, kdy správu měl p. Stolovský. Rozšířil ji o spisy Pravdovy a 28 jiných knih, které ze své vlastní knihovny daroval. Stolovský vyřadil knihy, jež svým obsahem byly přístupny školní mládeži a daroval je nově zřízené knihovně školní. Dospělým půjčoval knihy nadále zdarma.

zpět